18. září 2008
Dnešní den bych nazvala dnem žen. Během čtyřiadvaceti hodin jsme se setkaly s několika slečnami a celý den se stal poněkud příjemným zpestřením oproti předchozím, jejichž náplní bylo především hledání bytu, lehké stresování, nakupování, bloudění či zařizování školních povinností. Ale právě ve škole jsme dnes potkaly první osobu, která nás mile překvapila. Tak trochu obligátně zmatené jsme stály na chodbě katedry angličtiny a zjišťovaly rozvrh. V tom se k nám přihnala mladá Španělka s tím, že nás zná. Objasnila nám, že před dvěma roky byla Erasmus studentkou právě u nás na univerzitě v Plzni a pamatuje si nás, což nás velmi potěšilo. Opět se projevila španělská nátura, protože i Ana nám nabídla svou pomoc ve všem, co budeme potřebovat a pozvala nás na návštěvu k ní do nedalekého města.
Odpoledne jsme měly domluven sraz s naší třetí kolegyní Ivanou, též vyslanou univerzitou v Plzni, která ovšem dorazila do Zaragozy teprve včera. Společně jsme se setkaly ještě s Jitkou, rovněž bývalou Erasmačkou z Plzně, jejíž studijní pobyt měl za následek to, že si zde našla místního přítele a zakotvila. Společně jsme poseděly nad kávou v jedné z místních cafeteríí a probraly vše potřebné i nepotřebné, vtipné i šokující, pozitivní i méně pozitivní. Seděly bychom ještě dlouho a rády, ale musely jsme jít na další sraz a to s Francouzkou, která se včera byla podívat na náš byt a k naší radosti měla zájem. Pomohly jsme jí přinést zavazadla z bytu, kde byla krátkodobě ubytována a začaly jsme být v našem bytě kompletní. Z řad zájemců o byt, myslím, že Louise je tou nejvhodnější, kdo mohl začít sdílet byt, soudě dle prvních dojmů. Hned zpočátku nám bylo objasněno, že výslovnost koncovky jejího jména je „z“ - [luiz]. Pokud použijete předpokládané „s“, budete jí nazývat jménem mužským, což chápu, že není zrovna dvakrát příjemné. :-)) Naše konverzace probíhá v jazyce anglickém. Já osobně jsem potěšena o to víc, protože doufám v pomoc od Louise s mým povinným studiem francouzštiny, který jsem se bála, že během pobytu dost zameškám a zanedbám. Takže: cena nájmu se začíná dělit a my tak máme o jednu starost míň a navíc máme sympatickou parťačku. Empatií jsme pochopily, že naše spolubydlící je několikadenním hledání bytu unavená, proto jsme se zhostily společné uvítací večeře, která měla úspěch a celý večer jsme zakončily tlacháním o všem možném španělském, francouzském i českém. Například Francouzi jsou prý na větvi z Petřína. Že je v našem hlavním městě „malá Paříž“ je pro ně vskutku udivující.:-)
Dnešní den bych nazvala dnem žen. Během čtyřiadvaceti hodin jsme se setkaly s několika slečnami a celý den se stal poněkud příjemným zpestřením oproti předchozím, jejichž náplní bylo především hledání bytu, lehké stresování, nakupování, bloudění či zařizování školních povinností. Ale právě ve škole jsme dnes potkaly první osobu, která nás mile překvapila. Tak trochu obligátně zmatené jsme stály na chodbě katedry angličtiny a zjišťovaly rozvrh. V tom se k nám přihnala mladá Španělka s tím, že nás zná. Objasnila nám, že před dvěma roky byla Erasmus studentkou právě u nás na univerzitě v Plzni a pamatuje si nás, což nás velmi potěšilo. Opět se projevila španělská nátura, protože i Ana nám nabídla svou pomoc ve všem, co budeme potřebovat a pozvala nás na návštěvu k ní do nedalekého města.
Odpoledne jsme měly domluven sraz s naší třetí kolegyní Ivanou, též vyslanou univerzitou v Plzni, která ovšem dorazila do Zaragozy teprve včera. Společně jsme se setkaly ještě s Jitkou, rovněž bývalou Erasmačkou z Plzně, jejíž studijní pobyt měl za následek to, že si zde našla místního přítele a zakotvila. Společně jsme poseděly nad kávou v jedné z místních cafeteríí a probraly vše potřebné i nepotřebné, vtipné i šokující, pozitivní i méně pozitivní. Seděly bychom ještě dlouho a rády, ale musely jsme jít na další sraz a to s Francouzkou, která se včera byla podívat na náš byt a k naší radosti měla zájem. Pomohly jsme jí přinést zavazadla z bytu, kde byla krátkodobě ubytována a začaly jsme být v našem bytě kompletní. Z řad zájemců o byt, myslím, že Louise je tou nejvhodnější, kdo mohl začít sdílet byt, soudě dle prvních dojmů. Hned zpočátku nám bylo objasněno, že výslovnost koncovky jejího jména je „z“ - [luiz]. Pokud použijete předpokládané „s“, budete jí nazývat jménem mužským, což chápu, že není zrovna dvakrát příjemné. :-)) Naše konverzace probíhá v jazyce anglickém. Já osobně jsem potěšena o to víc, protože doufám v pomoc od Louise s mým povinným studiem francouzštiny, který jsem se bála, že během pobytu dost zameškám a zanedbám. Takže: cena nájmu se začíná dělit a my tak máme o jednu starost míň a navíc máme sympatickou parťačku. Empatií jsme pochopily, že naše spolubydlící je několikadenním hledání bytu unavená, proto jsme se zhostily společné uvítací večeře, která měla úspěch a celý večer jsme zakončily tlacháním o všem možném španělském, francouzském i českém. Například Francouzi jsou prý na větvi z Petřína. Že je v našem hlavním městě „malá Paříž“ je pro ně vskutku udivující.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat