22. září 2008
První školní den! Už to tedy přišlo, konec prázdnin, flákání a začíná docházka do budovy školní a snad i nějaké ty povinnosti. Ráno začalo asi tak, že se nám opravdu do tmavého španělského rána nechtělo vstávat, tím spíš, že jsme nezalomily zrovna dvakrát brzy. Ale po namáhavém rozlepení očí jsme přeci jen vstaly a posilnily jsme se u snídaně. Lehce jsme se ohákly a přišmrncly, abychom alespoň ten první den vypadaly slušně a s aktovkami vyrazily ku škole pedagogické. Postupným přibližováním ke škole jsme začínaly pociťovat ten obligátní svíravý pocit žaludku, jak se nám kdysi dostavoval v první školní den. Když jsme se prodraly hloučkem studentů, který okupoval vchod do školy, vyrazily jsme směrem k Aule 1. Ta byla ovšem zamčená. Výuka měla začínat v 8.00. Po dlouhém čekání a sledování hodinek jsme zjistily, že 20 minutový pozdní příchod učitelky bude asi na talíři každý den. Na naši hodině britské literatury nás vřele přivítala señora Elisenda Castro Escario. Paní ve středním věku s nakadeřenou hřívou, červeným sakem, červenými boty, červenou kabelkou, červenými náušnicemi, červeným náhrdelníkem, červeným náramkem, červenými prsteny…a víc zblízka jsem na ni už neviděla. Naše lektorka je velice impulsivní a tak se několikrát za hodinu stalo, že svůj mluvený výklad se plynně na několik sekund metamorfoval do zpěvu, což nás zprvu až šokovalo. Hned zpočátku se nám snažila naznačit, že učení literatury nesmí být jakési nechutné donucování k vtloukání vědomostí do mozkové základny, nýbrž pohoda, zábava a zájem. Nechala nám zcela volnou ruku ve výběru témat ke zpracování. Vyzdvihla myšlenku, že učit se nazpaměť něco, o čem vlastně nemáme páru, je při dnešní dostupnosti informací úplně out. Vše zpečetila Einsteinovým výrokem: "Imagination is more important than knowledge."
Stejná lektorka nás čekala při hodině kultury anglicky mluvících zemí. Jiná osoba nás ovšem uvítala na hodině americké literatury, kterou jsme si zapsaly na fakultě filosofické. Señor Francisco Collado Rodríguez nás seznámil se sylabem a desetkrát zopakoval, že nejdůležitější je číst, číst a číst…popřípadě číst. A když ne číst, tak číst. Kdo nečte, zpravidla neudělá zkoušku. A kdy začít s povinnou četbou? No přeci dnes, protože to je lepší, než zítra. Asi tedy budeme muset pro jistotu na tento předmět něco přečíst.
Toť první školní den. Sice jsme měly jen pět hodin, ale utahané jsme domů dorazily jak po maratónu. Naštěstí už za dva týdny nás čekají týdenní prázdniny – čas fiest a siest. 8-)
První školní den! Už to tedy přišlo, konec prázdnin, flákání a začíná docházka do budovy školní a snad i nějaké ty povinnosti. Ráno začalo asi tak, že se nám opravdu do tmavého španělského rána nechtělo vstávat, tím spíš, že jsme nezalomily zrovna dvakrát brzy. Ale po namáhavém rozlepení očí jsme přeci jen vstaly a posilnily jsme se u snídaně. Lehce jsme se ohákly a přišmrncly, abychom alespoň ten první den vypadaly slušně a s aktovkami vyrazily ku škole pedagogické. Postupným přibližováním ke škole jsme začínaly pociťovat ten obligátní svíravý pocit žaludku, jak se nám kdysi dostavoval v první školní den. Když jsme se prodraly hloučkem studentů, který okupoval vchod do školy, vyrazily jsme směrem k Aule 1. Ta byla ovšem zamčená. Výuka měla začínat v 8.00. Po dlouhém čekání a sledování hodinek jsme zjistily, že 20 minutový pozdní příchod učitelky bude asi na talíři každý den. Na naši hodině britské literatury nás vřele přivítala señora Elisenda Castro Escario. Paní ve středním věku s nakadeřenou hřívou, červeným sakem, červenými boty, červenou kabelkou, červenými náušnicemi, červeným náhrdelníkem, červeným náramkem, červenými prsteny…a víc zblízka jsem na ni už neviděla. Naše lektorka je velice impulsivní a tak se několikrát za hodinu stalo, že svůj mluvený výklad se plynně na několik sekund metamorfoval do zpěvu, což nás zprvu až šokovalo. Hned zpočátku se nám snažila naznačit, že učení literatury nesmí být jakési nechutné donucování k vtloukání vědomostí do mozkové základny, nýbrž pohoda, zábava a zájem. Nechala nám zcela volnou ruku ve výběru témat ke zpracování. Vyzdvihla myšlenku, že učit se nazpaměť něco, o čem vlastně nemáme páru, je při dnešní dostupnosti informací úplně out. Vše zpečetila Einsteinovým výrokem: "Imagination is more important than knowledge."
Stejná lektorka nás čekala při hodině kultury anglicky mluvících zemí. Jiná osoba nás ovšem uvítala na hodině americké literatury, kterou jsme si zapsaly na fakultě filosofické. Señor Francisco Collado Rodríguez nás seznámil se sylabem a desetkrát zopakoval, že nejdůležitější je číst, číst a číst…popřípadě číst. A když ne číst, tak číst. Kdo nečte, zpravidla neudělá zkoušku. A kdy začít s povinnou četbou? No přeci dnes, protože to je lepší, než zítra. Asi tedy budeme muset pro jistotu na tento předmět něco přečíst.
Toť první školní den. Sice jsme měly jen pět hodin, ale utahané jsme domů dorazily jak po maratónu. Naštěstí už za dva týdny nás čekají týdenní prázdniny – čas fiest a siest. 8-)
Žádné komentáře:
Okomentovat