14. září 2008
Toto datum je výjimečné tím, že jsou právě tři měsíce od zahájení světové výstavy EXPO, pořádané v Zaragoze. A 14. září je posledním dnem, kdy je tato exhibice veřejnosti otevřena. Váhaly jsme, váhaly, zda tuto příležitost využít a jít shlédnout velkolepou podívanou mnoha států světa, se společnou tématikou – voda. Zašly jsme tedy na univerzitu, kde byly k dostání zlevněné vstupenky a dva lupeny jsme zakoupily. Jednalo se o nevyčerpané třídenní vstupenky. Druhý den ráno jsme vyrazily k zastávce Expobusu, který nás dovezl až před fronty vedoucí ke komplexu. Hrůzně vypadající kolony lidí naštěstí rychle postupovaly a my jsme se dostaly až ke kontrole batohů, kde jsme bez problémů prošly. U turniketů jsem já také uspěla, ale Magda už byla v horší situaci. Tak jak já jsem stála již v areálu, Magda stála za branou a diskutovala s kontrolorkou, která jí oznámila, že její třídenní lístek už třikrát použit byl. Nezbývalo, než abychom koupily u pokladny lístek nový, naneštěstí ještě o něco dražší, než byl ten, který již platný nebyl. Naštěstí jsme na tento incident a ztracený peníz radši brzo zapomněly a šly jsme užívat multikulturní podívané.
Začaly jsme tedy procházet jednotlivé pavilony a většina z nich byla opravdu poutavá a zajímavá. Tak zdánlivě prosté téma, jako je voda, bylo něčím úžasným. Zaznamenaly jsme tolik způsobů a variant, jak toto téma uchopit a každé z nich mělo své kouzlo, či poslání. O to více nás mrzel fakt, že Česká Republika se EXPA odmítla zúčastnit z údajných důvodů, že vodní téma pro nás není dosti atraktivní. Navštívily jsme tedy pavilony těch zemí, které se toto téma nebály zpracovat. Bohužel jeden den je opravdu málo na takovou porci „vody“, ba ani tři dny by nestačily k dostatečné prohlídce. Neviděly jsme tedy zdaleka vše a navíc jsme si vybíraly ty expozice, které nedisponovaly nejdelšími frontami. Úměrou se lze dopídit, že ty více atraktivní nám bohužel unikly. I tak jsme viděly spoustu zajímavého. Nejdelší frontu jsme si vystály u pavilonu Slovenska, abychom navštívily alespoň něco nám blízkého. Hned u vchodu jsme všichni obdrželi panáka. Nebyl naplněn vodkou, jak jsme se mylně domnívaly, nýbrž vodou, což se vlastně dalo čekat. Audiovizuální expozice s přírodní tématikou byla velice pěkná a kvalitní, stejně tak druhá místnost s různými údaji o vodě v mnoha podobách a využitích. Slováci též zmínili své skvělé reprezentanty vodních sportů na Olympiádách a jiných soutěžích. Při odchodu jsme zašly na pár slovanských slov za jedním z organizátorů pavilonu, který nás velmi mile přijal a krom jiného se optal: „Tak čo, vy baby, odkial' ste?“ Obdaroval nás lahvemi Čerínské prírodné minerálne vody s prirodzeným obsahom prírodného oxidu uhličitého a šly jsme světem dál. To už se ale náš Expobyt blížil k deseti hodinám a stav se blížil ke zhroucení. Z posledních sil jsme ještě našly frontu k pavilonu Latinské Ameriky. Asi jsme nevědomky přeskočily tak třetinu fronty, jedna slečna s výrazem supa před útokem nás na to upozornila, ale už jsme se nehodlaly přesouvat jinam. Uvnitř jsme poslechly krátký koncert latinskoamerických rytmů a letecky jsme prošly všechny výstavní kouty. Vítězoslavně jsem vyšly ven a uznaly, že už toho máme plné zuby i kecky. Prošly jsme kolem pavilonu Španělska, který jsme nenavštívily, za to jsme zabrousily k záchodům a poté hurá na Expobus č. 5, který nás dovezl téměř před dům. Plny dojmů jsme snědly včerejší rajskou polévku a laxně nechaly těla svá odpočívat po náročném dni. Expu ZDAR a snad už se naše republika příště účastní. Možná budeme čekat do té doby, než někdo vyhlásí ke zpravování téma „pivo“. Jinak nevím, nevím, co by pro naši zemi bylo atraktivní. :-)
Toto datum je výjimečné tím, že jsou právě tři měsíce od zahájení světové výstavy EXPO, pořádané v Zaragoze. A 14. září je posledním dnem, kdy je tato exhibice veřejnosti otevřena. Váhaly jsme, váhaly, zda tuto příležitost využít a jít shlédnout velkolepou podívanou mnoha států světa, se společnou tématikou – voda. Zašly jsme tedy na univerzitu, kde byly k dostání zlevněné vstupenky a dva lupeny jsme zakoupily. Jednalo se o nevyčerpané třídenní vstupenky. Druhý den ráno jsme vyrazily k zastávce Expobusu, který nás dovezl až před fronty vedoucí ke komplexu. Hrůzně vypadající kolony lidí naštěstí rychle postupovaly a my jsme se dostaly až ke kontrole batohů, kde jsme bez problémů prošly. U turniketů jsem já také uspěla, ale Magda už byla v horší situaci. Tak jak já jsem stála již v areálu, Magda stála za branou a diskutovala s kontrolorkou, která jí oznámila, že její třídenní lístek už třikrát použit byl. Nezbývalo, než abychom koupily u pokladny lístek nový, naneštěstí ještě o něco dražší, než byl ten, který již platný nebyl. Naštěstí jsme na tento incident a ztracený peníz radši brzo zapomněly a šly jsme užívat multikulturní podívané.
Začaly jsme tedy procházet jednotlivé pavilony a většina z nich byla opravdu poutavá a zajímavá. Tak zdánlivě prosté téma, jako je voda, bylo něčím úžasným. Zaznamenaly jsme tolik způsobů a variant, jak toto téma uchopit a každé z nich mělo své kouzlo, či poslání. O to více nás mrzel fakt, že Česká Republika se EXPA odmítla zúčastnit z údajných důvodů, že vodní téma pro nás není dosti atraktivní. Navštívily jsme tedy pavilony těch zemí, které se toto téma nebály zpracovat. Bohužel jeden den je opravdu málo na takovou porci „vody“, ba ani tři dny by nestačily k dostatečné prohlídce. Neviděly jsme tedy zdaleka vše a navíc jsme si vybíraly ty expozice, které nedisponovaly nejdelšími frontami. Úměrou se lze dopídit, že ty více atraktivní nám bohužel unikly. I tak jsme viděly spoustu zajímavého. Nejdelší frontu jsme si vystály u pavilonu Slovenska, abychom navštívily alespoň něco nám blízkého. Hned u vchodu jsme všichni obdrželi panáka. Nebyl naplněn vodkou, jak jsme se mylně domnívaly, nýbrž vodou, což se vlastně dalo čekat. Audiovizuální expozice s přírodní tématikou byla velice pěkná a kvalitní, stejně tak druhá místnost s různými údaji o vodě v mnoha podobách a využitích. Slováci též zmínili své skvělé reprezentanty vodních sportů na Olympiádách a jiných soutěžích. Při odchodu jsme zašly na pár slovanských slov za jedním z organizátorů pavilonu, který nás velmi mile přijal a krom jiného se optal: „Tak čo, vy baby, odkial' ste?“ Obdaroval nás lahvemi Čerínské prírodné minerálne vody s prirodzeným obsahom prírodného oxidu uhličitého a šly jsme světem dál. To už se ale náš Expobyt blížil k deseti hodinám a stav se blížil ke zhroucení. Z posledních sil jsme ještě našly frontu k pavilonu Latinské Ameriky. Asi jsme nevědomky přeskočily tak třetinu fronty, jedna slečna s výrazem supa před útokem nás na to upozornila, ale už jsme se nehodlaly přesouvat jinam. Uvnitř jsme poslechly krátký koncert latinskoamerických rytmů a letecky jsme prošly všechny výstavní kouty. Vítězoslavně jsem vyšly ven a uznaly, že už toho máme plné zuby i kecky. Prošly jsme kolem pavilonu Španělska, který jsme nenavštívily, za to jsme zabrousily k záchodům a poté hurá na Expobus č. 5, který nás dovezl téměř před dům. Plny dojmů jsme snědly včerejší rajskou polévku a laxně nechaly těla svá odpočívat po náročném dni. Expu ZDAR a snad už se naše republika příště účastní. Možná budeme čekat do té doby, než někdo vyhlásí ke zpravování téma „pivo“. Jinak nevím, nevím, co by pro naši zemi bylo atraktivní. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat