21. únor 2009
Co neuděláš dnes, neuděláš nikdy. Tento přístup jsem ve značné míře zaznamenala u Španělů a možná jsem si z toho trochu něco odnesla, protože je to přes měsíc, co jsem nebyla schopna dotvořit připravený příspěvek. Ale i tak s velkým zpožděním, pokusím se pokračovat v započaté práci, která mě…a snad i pár ostatních věrných čtenářů docela bavila. :-)
Psala se neděle osmnáctého dne lednového a my jsme se vypravily do města Calatayud. Tentokrát však nepřináším žádné sáhodlouhé čtivo popisující úchvatnou spleť úzkých uliček a řadu historických památek. V srdci tohoto zaprášeného městečka jsem pořídila pár snímků…http://picasaweb.google.com/daayanovacek/Calatayud
V minulém čísle jsem předesílala, že se zde objeví možná nějaké video z tohoto výletu. A to bylo právě to, co mne tak zdrželo. Ani po měsíci jsem nebyla schopna se tím prokousat a další pokus o vložení se opět nepovedl. Holt jsem toho technicko-compjůtrového intelektu moc nepobrala. :-)) Nebudu nic lámat přes koleno, přišli jste tedy o "Zvonky svolávající lid k nedělní mši", "Jak se pěje v kostele", "Vodní minimalismus" a nakonec speciální sedmiminutový záznam s ukázkou jak to vypadá, když se srazíte s typickým španělským seniórem. Třeba se tu ještě někdy objeví. :-)
Ráda bych vedla svůj blog dál. Určitě byste se měli dočkat reportáže z Barcelony, což byla poslední štace na mé dlouhé španělské pouti. A o čem budu psát dál? To vlastně ani nevím, snad mi návrat do vlasti české přinese nové poznatky a zážitky, o které se s vámi budu chtít podělit. :-)
