středa 24. prosince 2008

Předvánoční stopy


 24. prosinec 2008
 Drazí moji z vlasti české…všem vám přeji, abyste prožili svátky v klidu, protože takové Vánoce, to je pěkný zápřah na nervy. Poučte se a nic moc neřešte teď, ani po svátcích. Když máte chvíli volno, tak ho užívejte a nepřemýšlejte, co zas musíte vše udělat za chvíli či zítra. Aplikujte postoj „tranquila“ a „mañana“. 8-)
 Ráda bych teď v rychlosti shrnula, co se dělo ve dnech uplynulých, protože nyní začíná velká návštěvní vlna a záležitosti vánoční. :-)
 Protože i jako třída jsme chtěli oslavit nadcházející svátky, iniciátoři těchto setkání zaveleli a 18. 12. večer jsme měli sraz v centru Zaragozy. Tentokrát se třídní večeře konala v bufetu Fresc Co. Po zaplacení velice přívětivé částky jsme mohli nabrat, co hrdlo ráčilo z široké nabídky všech možných teplých, studených, slaných či sladkých jídel. V nabídce dokonce nechyběla možnost udělat si na vlastní pěst kávu z kávovaru a naservírovat si sám točenou zmrzlinu. Ten večer jsme chtěly s Magdou konverzovat jen ve španělštině. To se zprvu dařilo, ale ve chvíli, kdy jsme si vyndaly na pomoc náš kapesní slovník, španělští spolužáci se ho chopili a začal rychlokurz češtiny! Kromě klasických pozdravů měli naši Španělé největší zájem například o výrazy -
kurva, což jim šlo vyslovovat znamenitě, protože v jejich jazyce má toto slovo význam „zatáčka“. Dále jsme se je snažily naučit klasické „do prdele“, ale to už bylo problematické, díky shluku souhlásek p-r-d. Zájem byl i o fráze: Kde je záchod?“ či „Něco na průjem“. Také došlo na slovní zásobu jídla, přičemž výslovnost některých výrazů po španělsku byla velice netradiční! Zaujala nás například: [čobotnice] – chobotnice. Z nejídelních slov: [chméno] – jméno, nebo [poklopek] – poklopec.
 Po večeři jsme se odebrali na další štaci, ale bylo rozhodnuto, že koupíme nápoje a zůstaneme venku. Bylo nám objasněno, že tato činnost je ve své podstatě zakázána. Takže když kolem nás projelo čtyřikrát policejní auto, trochu jsme znejistěly. Ale spolužáci nám vysvětlili, že to zde chodí následovně: Policie zastaví a mládeži domluví, že toto by se dělat nemělo a musí slíbit, že už to víckrát neudělají…a jede se dál. :-))

 O pár dní později, čtvrtou adventní neděli jsme vyrazily s Magdou do našeho oblíbeného Parque Grande, kde jsme vytvořily několikero snímků, abyste si ještě vzpomněli, jak vypadáme. :-D Magda též potřebovala dokumentární foto, aby mohla vyhodnotit výsledek své ankety „Co si Madlenka toužila koupit ve Španělsku?“. Já jsem si též v týdnu koupila něco velice důležitého k silvestrovské noci, ale to bych napověděla správnou odpověď Magdiny nové ankety. :-)

 Pues, ¡Feliz Navidad, chicos! Besos y abrazos. ;-)

http://picasaweb.google.com/daayanovacek/PEdvNoNStopy


pondělí 22. prosince 2008

Madrid 2°

 22. prosinec 2008
 V čase předvánočním jsem tu zpět, abych shrnula i druhou polovinu naší výpravy do Madridu. Bylo tomu tak…

 V pondělí jsme sbalily rance a vyrazily na další pouť deštivým velkoměstem. První zastávkou bylo staré nádraží Atocha – obrovský železný a skleněný pozůstatek 19. století. Tato úchvatná nádražní hala slouží od roku 1992 jako tropická zahrada s více než 500 druhy rostlin, která poskytuje obydlí například želvám či ptactvu. Ač turistům připomíná prvořadě bujný skleník, stále je Atocha hojně využívaným dopravním uzlem.

 Když jsme se dosti nabažily příjemné zeleně v interiéru, zaměřily jsme naše kroky do Parque del Buen Retiro – poklidný a meditativní, široce rozsáhlý park, kde si přijdou na své milovníci sportu, relaxace či romantických procházek. Došly jsme k Palacio de Cristal – kouzelná konstrukce ze železa a skla z roku 1887. Zde nás zaujala instalovaná výstava, kterou lze charakterizovat jako horizontální plastiku. Mramorové dlaždice s mělkými prohlubněmi naplněnými vodou. Kdo chtěl být součástí díla a projít se po této „soše“, byl požádán, aby se zul. My jsme se do toho nehrnuly a vypadalo to, že i všichni ostatní návštěvníci radši obcházeli palác jen při zdi po půlmetrovém chodníčku. :-)

 Po skvělém obědě v turecké restauraci jsme se šly podívat na Templo de Debod – pravý egyptský chrám ze 4. století p. n. l., jenž byl roku 1968 poslán do centra Madridu po jednotlivých blocích a byl tak zachráněn před vodou napuštěnou do Násirova jezera. Celý den jsme završily u skvělé kávy v jedné z místních cafeterií a rozloučily jsme se s Ivanou, která ten večer již musela odjet, nás ale čekal ještě jeden den…před ním ale ještě jedna noc…

 Byla hluboká tma, vše spalo, když v tom se náhle chodbami hostelu rozezvučel silný a hlasitý alarm! Obě jsme procitly a v polospánku řešily, co se děje. Hoří? Máme se evakuovat? Vykoukla jsem z pokoje na chodbu, ale nikde žádný povyk, protože na celém patře jsme tu noc bydlely patrně téměř samy. Tak jsme vše nechaly osudu, protože alarm po mém sondování chodby utichl a šly jsme zas spát. Ráno jsme se probudily v nepoškozené budově a mohly jsme vyrazit na poslední štaci Madridem. :-)
 Tento půl den jsme chtěly věnovat návštěvě umělecké galerie – Centro de Arte Reina Sofía, ale to jsme netušily, že úterý je zavírací den. Takže například pohled na Picassovu Guernicu nám nebyl umožněn. A tak jsme v silném dešti přešly k třetímu nejproslulejšímu madridskému Museu Thyssen-Bornemisza. Z bohaté sbírky jsme si musely kvůli nedostatku času vybrat jen něco a tak jsem procházely díla od impresionismu po moderní umění. Viděla jsem práce snad všech umělců, o kterých jsem slyšela v předmětu Dějiny umění a těší mne, že jsem na vlastní oči mohla spatřit například díla autorů: Jackson Pollock, Mark Rothko, Roy Lichtenstein či Piet Mondrian a opravdu desítky dalších, ale nebudu zahlcovat. :-)

 A takový byl náš výlet, završen dobrou kávou a seskupením myšlenek a zážitků na několikero pohledů, které poputovaly do různých koutů naší vlasti. :-)
 Gracias Madrid. Besos. :-)


http://picasaweb.google.com/daayanovacek/Madrid02


neděle 21. prosince 2008

Madrid 1°

 21. prosinec 2008
 Tak vás všechny zdravím z poměrně teplé pozdně prosincové Zaragozy, z nejkratšího dne roku a přináším slibovaný stručný madridský flashback!
 6.12. nás čekalo velmi nemilé brzké vstávání, a to po třetí hodině ranní. Ještě za hluboké tmy jsme došly na autobusové nádraží, kde na nás již čekal třetí článek – Ivana. A mohly jsme vyrazit na čtyřhodinovou cestu směr Madrid!
 Po příjezdu jsme se chvíli motaly v metru, které má všehovšudy 12 linek roztodivných barev! Nakonec jsme úspěšně koupily jízdenky v automatu, našly naši trasu, a dokonce jsme zvládly i přestup a výstup na nejbližší stanici od našeho hostelu, kde jsme se měly ubytovat. V průvodci bylo psáno, že hostel je situovaný BLÍZKO metra! Onu blízkost jsme si na vlastní nohy ověřily, když jsme k ubytovacímu zařízení došly asi po dvou kilometrech. Hostel Welcome se nacházel na samém konci Madridu, v odlehlých pláních, kde továrny dávají dobrou noc. Po této strastiplné cestě jsme se ubytovaly v pokoji, čítajícím tři postele s barevnými přehozy a plechové školní skříňky, ovšem natřené tak, aby dokonale ladily s pokrývkami na postelích. Na malý stolek pod oknem jsme odhodily pár věcí a vyrazily jsme zpět do centra.
 První den jsme se nechaly vést průvodcem. Nikoli bohužel šaramantním Španělem, nýbrž publikací Severní Španělsko, která nám doporučila atraktivní trasu centrem Madridu. A tak jsme obohatily naše zraky a fotoaparáty o tzv. živě pulzující střed Španělska – Plaza de la Puerta del Sol, čarokrásné náměstí v okrových tónech - Plaza Mayor, charakteristický význačný křesťanský památník Catedral de Nuestra Señora de Almudena či Palacio Real – opulentní madridský královský palác. Po těchto krásách, značně unavené zapadly jsme do jedné z restaurací, kde jsme si na baru objednaly a zkonzumovaly vydatný chod. (Jinde než na baru se k jídlu připočítává dalších 10% z ceny, takže jsme jedly na baru. :-))
 Cestou k metru jsme pomlouvaly místní vánoční výzdobu, která se nám zdála tak trochu mírně přeplácaná a nesourodá. I přesto nás některé ulice svým vánočním make-upem docela zaujaly, ale posuďte sami z fotografií a udělejte si vlastní názor. Jsem si jista, že taková prazvláštní výzdoba nikde jinde není. :-)

 Den následující jsme věnovaly umění v proslulém Muzeu Prado! Při příchodu k majestátné a rozlehlé budově se před námi otevřel šokující pohled! Ke vchodu muzea se linula několikasetmetrová fronta zájemců, dychtících po bouři výtvarného umění. A protože jsme též chtěly spatřit na vlastní zrak nějaký ten art, nezbývalo než započít akci „vystát „ďůlek“. Stály jsme takto asi tři hodiny a to ještě s otevřenými deštníky, protože celou dobu vydatně pršelo. (Pršelo vydatně celé 4 dny našeho pobytu v Madridu. :-) Ale dočkaly jsme se, projely jsme detektorem, zda nemáme u sebe zbraň či jiný nežádoucí prvek a šly jsme do víru umění! Ale ze všeho nejdříve jsme poseděly u kávy. 8-) Já a Magda, jakožto obdivovatelky výtvarna, chtěly jsme ten den vidět vše! To se nám nakonec víceméně povedlo. V téměř stovce místností jsme mohly nahlédnout do historie umění tak pestré až oči přecházely! Namátkou zmíním: Goya, El Greco, Zurbarán, Rubens, Rembrandt, Raphael, Titian, Caravagio, Dürer,…dále očekávané Las Meninas od Velázquese či neočekávaná a na živo opravdu úžasná Zahrada pozemských rozkoší od Bosche. Koho jsme neviděly, byla Dürerova Eva, která ponechala Adama samotného v místnosti číslo 55B a sama se nacházela v restauraci. ;-)

 Byl to vskutku umělecký maratón! A vy jste teď proběhli se mnou cílem první poloviny našeho pobytu v Madridu. V blízké době vás čeká část druhá. Rozjímejte tedy v náladě vánoční y ¡hasta luego! 8-)

http://picasaweb.google.com/daayanovacek/Madrid01#

úterý 16. prosince 2008

Lucie likéru upije


 16. prosinec 2008
 ¡Hola po dlouhé době! Tak jsem se již před týdnem v pořádku vrátila z deštěm zdobeného Madridu. Avšak naše podivná škola nás v tuto dobu zahltila několika nemilými, bezpředmětnými zkouškami. Toť důvod, proč jsem naše cesty madridské ještě nezrekapitulovala. Vyčkejte tedy prosím, do Vánoc bych to měla stihnout.. 8-))
 Přeskočím-li tedy náš výlet, ke kterému se brzy vrátím, povím v krátkosti něco málo z konce minulého týdne. Po vzoru Španělů, kteří slaví, co se dá, i my jsme si začaly vymýšlet důvody k fiestám! Začalo to asi tak, že jsme tak dlouho chodily v obchodě kolem jednoho zlatavého bylinného likéru, který jsme nechtěly koupit jen tak…až jsme si usmyslely, že ho koupíme za účelem svátku sv. Lucie!
 Oslavu jsme uskutečnily prostřednictvím návštěvy nedalekého, malého, útulného kina Eliseos. Takřka namátkou jsme vybraly film, na který jsme po našem zvyku přišly již pět minut po začátku. Kdo nezná film MY BLUEBERRY NIGHTS, a chce dát na mou radu, nechť tedy dá na mou radu! :-D Nebudu o filmu nic líčit, jen to, že mě tak zaujal, že se mi stále přemítá před očima. :-)
 V krásné a příjemné náladě, odcházely jsme z kina domů. Tam jsme zapálily náš věnec (nepálíme jen o nedělích, abychom si ho užily :-)), nalily jsme si našeho španělského bylinného likéru a daly si zmrzlinu. Za tónů Norah Jones užívaly jsme si sobotu třináctého, svátek Lucie. :-)


pátek 5. prosince 2008

Poslední listopad, první prosinec

 30. listopad 2008
 A čas šel dál a i k Zaragoze se pomalu přiblížil prosinec. S listopadem jsme se rozloučily na dopolední procházce po okraji města, kde hory jsou již na dosah, kde vítr vane ostře a strhává a unáší poslední listí ze stromů..

 Pojďte se s námi projít..


 Večer jsme si uvařily grog, do kterého přišla sváteční špetka skořice a zasedly jsme ke stolu, na němž se slavnostně vyjímal námi vlastnoručně vyrobený adventní věnec! Zažehly jsme první svíci a pokojně vnímaly plápolající světlo, které si něžně pohrávalo s okolním prostorem. :-)


 R
áno – první prosincové ráno, dostaly jsme obě skvělý adventní kalendář! (Aneb…co si neuděláš sám, nikdo Ti nedá.. 8-)
 

 Nyní odjíždíme na pár dní vykonat průzkum Madridu. Mějte se tu pěkně, pečte přiměřeně cukroví a hlavně to nepřehánějte s úklidem! :-D Brzy se vrátím a přinesu reportáž z cest! :-)
 ¡Hasta luego!