15. září 2008
Po proběhaném dni na Expu jsme večer snědly zbytek rajské polévky a padly do gauče. Tam jsme na chvíli ve vší slabosti usnuly. Po procitnutí jsme se vrhly na přípravu dalšího chodu a to smažených kalamary. Do teď vlastně nevíme pořádně, co to je, ale bylo to dobré, jako ostatně zatím vše, do čeho jsme se pustily. 8-) V půl jedenácté nás zaujaly podivné rány, které se šířily ulicemi. Po chvíli nás napadlo, že se jedná o zakončení Expa, které muselo být přímo velkolepé. S nadšením jsem vykoukla z okna, ale nic jsem neviděla. Patrně to bylo tím, že máme výhled do dvora domů, nikoli do ulice. S Magdou jsme si tedy představily, že to je určitě krásné a šly jsme radši pomalu spát.
Druhý den, plny sil jsme šly učinit pokus o řešení našeho neplatného Expo lístku. Myslely jsem, že nemáme šanci, aby se nám peníze vrátily, protože neplatnost lístku byla v naší situaci neprokazatelná, stejně tak fakt, že jsme je kupovaly právě na koleji. Mluvily jsme s nějakým pánem, který nám řekl, že máme přijít v pět večer, kdy se tam dostaví slečna, která nám lupeny prodávala. Navíc nás překvapilo, že si nás pán prý pamatuje, jak jsme je kupovaly. A to tím více, že my si ani nevybavujeme, že tam takový muž byl přítomen. Na pátou hodinu jsme se opět dostavily na kolej. Byla zde jiná paní, která se snažila dovolat oné slečně, dokonce ji i vyvolávala po koleji místním rozhlasem. Slečna přišla chvíli po páté, Magda ji oznámila, že zakoupená vstupenka byla již neplatná a ona jen řekla, že se moc omlouvá a že samozřejmě přinese zpět 20 euro. Byly jsme vskutku v šoku a mile překvapené. Na takové jednání a přístup nejsme u nás zvyklé. Lidi tu mají schopnost vyhovět si a pomoci. To se nám ale v tomto případě nestalo poprvé. Zřejmě je tu jakási slušnost zvykem. Takže jsme byly opravdu potěšeny. A vážíme si této ctnosti.
Jakousi výjimkou v této chvále je naše španělská koordinátora, se kterou máme řešit vše potřebné, během našeho studia na Univerzitě v Zaragoze. Na paní Anu Artigas nás upozornil již Alejandro, že se jedná o vysoce nespolehlivou osobu, kterou pomalu ani nikdo nezná, protože její docházka do zaměstnání je velice slabá. O tom jsme se přesvědčily již onehdy, když jsme jí před půl rokem poslaly několik emailů, na které neodpověděla. Uplynulý týden jsme se snažily ji vystopovat, bohužel s negativním výsledkem. Na dveřích kanceláře má psáno, že je nepřítomna a že nikdo neví, kdy se vrátí. Pomalu začínáme uzavírat sázky, zda vůbec tuto osobu do konce našeho pobytu uvidíme. Nebo nám zůstane jen onen obrázek ženy, sedící u stolu v kouřovém oparu a s několika lahvemi piva okolo, jak nám barvitě popsal Alex. :-)
Po proběhaném dni na Expu jsme večer snědly zbytek rajské polévky a padly do gauče. Tam jsme na chvíli ve vší slabosti usnuly. Po procitnutí jsme se vrhly na přípravu dalšího chodu a to smažených kalamary. Do teď vlastně nevíme pořádně, co to je, ale bylo to dobré, jako ostatně zatím vše, do čeho jsme se pustily. 8-) V půl jedenácté nás zaujaly podivné rány, které se šířily ulicemi. Po chvíli nás napadlo, že se jedná o zakončení Expa, které muselo být přímo velkolepé. S nadšením jsem vykoukla z okna, ale nic jsem neviděla. Patrně to bylo tím, že máme výhled do dvora domů, nikoli do ulice. S Magdou jsme si tedy představily, že to je určitě krásné a šly jsme radši pomalu spát.
Druhý den, plny sil jsme šly učinit pokus o řešení našeho neplatného Expo lístku. Myslely jsem, že nemáme šanci, aby se nám peníze vrátily, protože neplatnost lístku byla v naší situaci neprokazatelná, stejně tak fakt, že jsme je kupovaly právě na koleji. Mluvily jsme s nějakým pánem, který nám řekl, že máme přijít v pět večer, kdy se tam dostaví slečna, která nám lupeny prodávala. Navíc nás překvapilo, že si nás pán prý pamatuje, jak jsme je kupovaly. A to tím více, že my si ani nevybavujeme, že tam takový muž byl přítomen. Na pátou hodinu jsme se opět dostavily na kolej. Byla zde jiná paní, která se snažila dovolat oné slečně, dokonce ji i vyvolávala po koleji místním rozhlasem. Slečna přišla chvíli po páté, Magda ji oznámila, že zakoupená vstupenka byla již neplatná a ona jen řekla, že se moc omlouvá a že samozřejmě přinese zpět 20 euro. Byly jsme vskutku v šoku a mile překvapené. Na takové jednání a přístup nejsme u nás zvyklé. Lidi tu mají schopnost vyhovět si a pomoci. To se nám ale v tomto případě nestalo poprvé. Zřejmě je tu jakási slušnost zvykem. Takže jsme byly opravdu potěšeny. A vážíme si této ctnosti.
Jakousi výjimkou v této chvále je naše španělská koordinátora, se kterou máme řešit vše potřebné, během našeho studia na Univerzitě v Zaragoze. Na paní Anu Artigas nás upozornil již Alejandro, že se jedná o vysoce nespolehlivou osobu, kterou pomalu ani nikdo nezná, protože její docházka do zaměstnání je velice slabá. O tom jsme se přesvědčily již onehdy, když jsme jí před půl rokem poslaly několik emailů, na které neodpověděla. Uplynulý týden jsme se snažily ji vystopovat, bohužel s negativním výsledkem. Na dveřích kanceláře má psáno, že je nepřítomna a že nikdo neví, kdy se vrátí. Pomalu začínáme uzavírat sázky, zda vůbec tuto osobu do konce našeho pobytu uvidíme. Nebo nám zůstane jen onen obrázek ženy, sedící u stolu v kouřovém oparu a s několika lahvemi piva okolo, jak nám barvitě popsal Alex. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat