23. říjen 2008
To jsme takhle jednou tvrdly na předmětu Anglický jazyk 3, rádoby vtipně organizovaný paní učitelkou Carmen, ale ve své podstatě se tam vůbec nic věcného neděje, krom neskutečného, vše ovládajícího hluku. Kolem nás, introvertních nezúčastněných českých studentů, slyšíte dusot koní, řev lvů a tygrů, paviánů a kdejakého dalšího zvířectva, v podání asi padesáti španělských spolužáků. Ze zadních řad, které obvykle okupujeme není šance se prosadit. Proto jsme jednou vyzkoušely přestěhovat se o pár metrů ku katedře, abychom alespoň zřetelněji slyšely učitelčin hlas. Na programu byla soutěž. Carmen rozdělila osazenstvo na dvě družstva a střídavě pokládala záludné otázky. Nejdříve jsme opět byly líné výrazněji reagovat. Ale poté na naše družstvo vyšla otázka: „Kolik strun má mandolína?“ Španělé viditelně nebyli v obraze. Naše česká složka se ale překvapivě chytla. U Magdy – hudebnice tělem i duší to byla samozřejmost. Já jsem zapátrala v paměti a vybavila jsem si onu mandolínu, která nám visí doma v koutě a nikdo na ni nehraje. Snažila jsem dosti hlasitě a opakovaně slovo „osm“ předat dopředu třídy k rozhodčí, ale i tak to bylo málo. Náš nápad zopakoval vedle sedící Španěl a samozřejmě slízl smetanu on. Naštěstí náš pravý čas teprve nadešel. Další tázání znělo: „Z jakého produktu sbírá etikety člověk, kterému se říká fromologista?“ Mé chabé znalosti francouzštiny se osvědčily a fakt, že „fromage“ znamená sýr mi v paměti utkvěl. Počkala jsem proto, až se třída po bouřlivé debatě a nevědomosti uklidní a s jistotou jsem pronesla „cheese“. Třída propukla v bouřlivý jásot a potlesk! Naše družstvo se ocitlo rázem ve vedení, které potvrdila svým skvělým výkonem Magda, když opět jako jediná věděla, že významným producentem korkových zátek je Portugalsko. Pro tuto chvíli se z nás staly hvězdy vědomostního testu. :-))
Ke konci hodiny se k nám dostal jakýsi papír, kde stálo: „Dnes večer se koná třídní večeře, zájemci, nechť se podepíší níže.“ Nějak jsme tomu nevěnovaly pozornost a poslaly poštu dál. Odpoledne jsme si ale situaci s naší účastí rozmyslely a rozhodly jsme se, že vyrazíme, za účelem bližšího seznámení s našimi španělskými spolužáky. O tom ale příště, stejně by vás asi tak dlouhý příspěvek už nebavilo číst. ;-)
To jsme takhle jednou tvrdly na předmětu Anglický jazyk 3, rádoby vtipně organizovaný paní učitelkou Carmen, ale ve své podstatě se tam vůbec nic věcného neděje, krom neskutečného, vše ovládajícího hluku. Kolem nás, introvertních nezúčastněných českých studentů, slyšíte dusot koní, řev lvů a tygrů, paviánů a kdejakého dalšího zvířectva, v podání asi padesáti španělských spolužáků. Ze zadních řad, které obvykle okupujeme není šance se prosadit. Proto jsme jednou vyzkoušely přestěhovat se o pár metrů ku katedře, abychom alespoň zřetelněji slyšely učitelčin hlas. Na programu byla soutěž. Carmen rozdělila osazenstvo na dvě družstva a střídavě pokládala záludné otázky. Nejdříve jsme opět byly líné výrazněji reagovat. Ale poté na naše družstvo vyšla otázka: „Kolik strun má mandolína?“ Španělé viditelně nebyli v obraze. Naše česká složka se ale překvapivě chytla. U Magdy – hudebnice tělem i duší to byla samozřejmost. Já jsem zapátrala v paměti a vybavila jsem si onu mandolínu, která nám visí doma v koutě a nikdo na ni nehraje. Snažila jsem dosti hlasitě a opakovaně slovo „osm“ předat dopředu třídy k rozhodčí, ale i tak to bylo málo. Náš nápad zopakoval vedle sedící Španěl a samozřejmě slízl smetanu on. Naštěstí náš pravý čas teprve nadešel. Další tázání znělo: „Z jakého produktu sbírá etikety člověk, kterému se říká fromologista?“ Mé chabé znalosti francouzštiny se osvědčily a fakt, že „fromage“ znamená sýr mi v paměti utkvěl. Počkala jsem proto, až se třída po bouřlivé debatě a nevědomosti uklidní a s jistotou jsem pronesla „cheese“. Třída propukla v bouřlivý jásot a potlesk! Naše družstvo se ocitlo rázem ve vedení, které potvrdila svým skvělým výkonem Magda, když opět jako jediná věděla, že významným producentem korkových zátek je Portugalsko. Pro tuto chvíli se z nás staly hvězdy vědomostního testu. :-))
Ke konci hodiny se k nám dostal jakýsi papír, kde stálo: „Dnes večer se koná třídní večeře, zájemci, nechť se podepíší níže.“ Nějak jsme tomu nevěnovaly pozornost a poslaly poštu dál. Odpoledne jsme si ale situaci s naší účastí rozmyslely a rozhodly jsme se, že vyrazíme, za účelem bližšího seznámení s našimi španělskými spolužáky. O tom ale příště, stejně by vás asi tak dlouhý příspěvek už nebavilo číst. ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat