24. říjen 2008
Jak jsem psala minule, učinily jsme jednoho dne rozhodnutí, že se zúčastníme společného večera s našimi španělskými spolužáky z univerzity. Na desátou hodinu jsme dorazily na smluvené místo srazu a všichni jsme počkali na dva opozdilce. (My jsme přišly předposlední, netrpíme zde velkou dochvilností. :-)) Společně, ve skupině asi dvaceti lidí, jsme došli k baru, kde pro nás briskně byl připraven dlouhý stůl. Usadili jsme se a jako jakýsi aperitiv jsme obdrželi do skupinek džbánky se sangrií. Poté jsme si měly vybrat něco z jídelníčku, ale ty jejich speciality, čert aby se v tom vyznal! Nechaly jsme tedy výběr různých jídel na zkušených spolužácích, kteří se patrně takto scházejí poměrně často. Za krátko se před námi objevily roztodivné obložené talíře a mísy. Na některých spočíval jamón de serano – místní specialita, sušená šunka. Jinde chřest, vedle zas malé opečené kousky pečiva a naproti zajímavé masové závitky na špachtli. Spolužák Alex nás nabádal, ať to ochutnáme a pak že nám prozradí, co to vlastně jíme. Okusily jsme tedy tyto závitky, já popravdě s chutí a poté jsme se dozvěděly, že se jedná o maso z hovězích žaludků. Což mi nebránilo v tom, abych si vzala ještě několik dalších kousků. :-)) Jen tak mezi řečí jsem se optala spolužáka Alexe, jakýže to je rozdíl, mezi sépií (která byla také na stole) a kalamary, protože v tom stále nemám jasno, když vidím v obchodech pokaždé psáno něco jiného. Tato otázka ho natolik překvapila, že utišil celý dvacetičlenný dav lidí a zopakoval tuto otázku na celé osazenstvo! Arturo se chopil odpovědi v angličtině, přičemž ho naše spolužačka Ivana zastavila, ať mluví španělsky, že ona rozumí. Což se o mně zatím ještě moc říci nedá, i když jisté pokroky dělám. Faktem tedy bylo, že Arturo dokonale vylíčil rozdíl mezi sépií a kalamary, ale já z toho vím houby. :-D
Po vydatné večeři jsme obdrželi všichni digestiv – jakýsi likér z květin či bylin, který byl výtečný, ale o dost slabší, než třeba naše česká Becherovka. Po vysrknutí se všichni začali zvedat a šlo se na další štaci. Ocitli jsme se v natěsnaném baru, kde jsme se zasunuli k dlouhému nepřístupnému stolu. Ten na kraji obstaral pití, když ale bylo třeba jít na záchod, musely jsme cestou nejvyšší přes celý několikametrový stůl, za hlučného povzbuzování. :-)) Za večer jsme absolvovaly ještě několik návštěv barů, dozvěděly jsme se spoustu zajímavých věcí ohledně místního nočního života a příjemně jsme si popovídaly s řadou spolužáků, na což ani není ve škole moc prostoru. Notně vyčerpané, přišly jsme nad ránem domů a výjimečně jsme si odpustily páteční výuku. 8-)
Jak jsem psala minule, učinily jsme jednoho dne rozhodnutí, že se zúčastníme společného večera s našimi španělskými spolužáky z univerzity. Na desátou hodinu jsme dorazily na smluvené místo srazu a všichni jsme počkali na dva opozdilce. (My jsme přišly předposlední, netrpíme zde velkou dochvilností. :-)) Společně, ve skupině asi dvaceti lidí, jsme došli k baru, kde pro nás briskně byl připraven dlouhý stůl. Usadili jsme se a jako jakýsi aperitiv jsme obdrželi do skupinek džbánky se sangrií. Poté jsme si měly vybrat něco z jídelníčku, ale ty jejich speciality, čert aby se v tom vyznal! Nechaly jsme tedy výběr různých jídel na zkušených spolužácích, kteří se patrně takto scházejí poměrně často. Za krátko se před námi objevily roztodivné obložené talíře a mísy. Na některých spočíval jamón de serano – místní specialita, sušená šunka. Jinde chřest, vedle zas malé opečené kousky pečiva a naproti zajímavé masové závitky na špachtli. Spolužák Alex nás nabádal, ať to ochutnáme a pak že nám prozradí, co to vlastně jíme. Okusily jsme tedy tyto závitky, já popravdě s chutí a poté jsme se dozvěděly, že se jedná o maso z hovězích žaludků. Což mi nebránilo v tom, abych si vzala ještě několik dalších kousků. :-)) Jen tak mezi řečí jsem se optala spolužáka Alexe, jakýže to je rozdíl, mezi sépií (která byla také na stole) a kalamary, protože v tom stále nemám jasno, když vidím v obchodech pokaždé psáno něco jiného. Tato otázka ho natolik překvapila, že utišil celý dvacetičlenný dav lidí a zopakoval tuto otázku na celé osazenstvo! Arturo se chopil odpovědi v angličtině, přičemž ho naše spolužačka Ivana zastavila, ať mluví španělsky, že ona rozumí. Což se o mně zatím ještě moc říci nedá, i když jisté pokroky dělám. Faktem tedy bylo, že Arturo dokonale vylíčil rozdíl mezi sépií a kalamary, ale já z toho vím houby. :-D
Po vydatné večeři jsme obdrželi všichni digestiv – jakýsi likér z květin či bylin, který byl výtečný, ale o dost slabší, než třeba naše česká Becherovka. Po vysrknutí se všichni začali zvedat a šlo se na další štaci. Ocitli jsme se v natěsnaném baru, kde jsme se zasunuli k dlouhému nepřístupnému stolu. Ten na kraji obstaral pití, když ale bylo třeba jít na záchod, musely jsme cestou nejvyšší přes celý několikametrový stůl, za hlučného povzbuzování. :-)) Za večer jsme absolvovaly ještě několik návštěv barů, dozvěděly jsme se spoustu zajímavých věcí ohledně místního nočního života a příjemně jsme si popovídaly s řadou spolužáků, na což ani není ve škole moc prostoru. Notně vyčerpané, přišly jsme nad ránem domů a výjimečně jsme si odpustily páteční výuku. 8-)
Žádné komentáře:
Okomentovat