Z 8 na 9

 6. leden 2009
 Dnes vám přináším pokračování minulého příspěvku. Kalendář ohlašoval pondělí a naše návštěva měla před sebou ještě celé čtyři dny pobytu v Zaragoze. A protože nás čas nijak nestíhal, rádi jsme si všichni pospali a na odpoledne jsme naplánovali jen cestu na místní proslulý trh. Než však jeho brány otevřely po odpolední siestě, zapluli jsme do jedné cafeteríe, posilnit se dobrou kávou. Náš výběr ale nebyl ideální, což jsme zjišťovali v průběhu posezení. Už zpočátku mně přišlo trošku podivné, že v avizovaném nekuřáckém lokále si vesele a s chutí porušoval toto pravidlo, kdo jiný než právě camarero - číšník. Po našem dlouhém rozhodování, kterou kapkou alkoholu si necháme kávu okořenit, jsme konečně uskutečnili objednávku a po chvíli jsme měli vonící nápoje na stole. Všem káva naštěstí chutnala, jen Miguel měl menší smůlu. Jeho první lok nebyl tolik lahodný, protože obsahoval nežádoucí prvek - švába. (Pokud čte můj blog někdo z tanečníků, přidám španělský překlad: šváb = cucaracha :-)
 Trh, situovaný v historické budově patrně z 19. století, byl velkolepý! Široká nabídka všeho ovoce, zeleniny, sýrů, masa či mořských živočichů. Všichni nakupovali před koncem roku jak diví. My jsme tento ruch jen pozorovali a procházeli těsnými, zalidněnými uličkami a kluci vše dokumentovali, přičemž řada prodavačů je nelibě sledovala a tak jsme se trochu báli, aby na nás opět nepřijela Policía. :-))
 Silvestr, neboli Noche Vieja byl úžasný! Den jako stvořený k výletu. Rozhodli jsme se vyrazit do Fuendetodos. Rodiště Goyi, které už jsme s Magdou jednou navštívily a zůstalo nám v srdcích hluboko... :-) Úžasnou krajinu jsem vám již detailně kdysi popsala a tak se zde nechci opakovat. Ale ač jsme zde s Magdou byly již podruhé, vše bylo tolik jiné! Skoro tak by mohl vypadat kraj světa! Jdeš, vidíš sotva na tři kroky, všude mlha tak hustá, že by… :-) Jak krásné je procházet se lánem divokých bylin a s každým krokem cítit jejich svěžest a sílu. Zafoukal polední vítr, dýchl do mlhy a ta mžikem mizela. Otevřela se před námi krásná, čistá krajina. A my jsme si uvědomili, že je na čase se vrátit zpět do vesnice. A právě v tu se stalo, co nikdy nechcete, aby se stalo. Inu stalo se. Orosený povrch klouže a když máte smůlu, už jste na koleni. A v Kájovo případě ještě na cloně. Takže jsem vyndala jediné dva kusy leukoplastu, přičemž jeden poputoval na koleno a druhý zpevnil clonu. A mohli jsme se již opravdu vydat zpět do vesnice. Chvíli trvalo, než jsme našli správnou cestu. Tu jsme vlastně ve skutečnosti nenašli. :-)) A tak jsme museli projít v těsné blízkosti pod jednou větrnou turbínou a učinit strmý sestup po kopci k cestě, kterou jsme již znali. Výlet jsme zakončili dobrou kávu v jedné z mála místních podniků a jeli jsme zpět do Zaragozy, rozloučit se s rokem 2008. :-)
 Celou Noche Vieja jsme pojali v klidné a dobré atmosféře. Dobré hlavně proto, že Miguel připravil úžasné talíře se všemi možnými pokrmy! Doslova kulinářské a umělecké dílo! Po čarokrásné večeři jsme sbalili – řekla bych svých pět švestek, ale výstižnější bude každý svých dvanáct kuliček vína a vyrazili na půlnoc ven. Neměli jsme čas spěchat na hlavní náměstí, kde byla většina lidí. Tak jsme se rozhodli oslavit Nový rok v našem oblíbeném parku. Že bude celý jen pro nás, nás docela překvapilo. :-) Sice jsme neslyšeli přesné odbíjení hodin, abychom do sebe sunuli oněch dvanáct kuliček přesně na čas, ale plus minus i tak jsme vykonali tuto činnost v posledních 12 sekundách posledního roku a vyzkoušeli si tak populární španělský zvyk. Magda si při hektickém tahání kuliček z plechovky udělala řeznou ránu na palci, ale vše jsme vydezinfikovali obsahem příruční placatky a mohli jsme sledovat vzdálený ohňostroj, který byl na můj klatovský zvyk docela krátký, ale i tak krásný. :-) Tak jsme prožili přelom roků, ale vlastně jsme to ani nijak nepociťovali, což se mi moc líbilo. :-)
 První den nového roku byl posledním dnem pobytu naší návštěvy v Zaragoze. Ten den jsme vyrazili na procházku k areálu již proběhlé výstavy EXPO. Byl to moc příjemný zážitek. Možná to zní banálně, ale oslovilo nás i to, že jsme se prošli po pěším mostu, vedoucím nad několika proudovou silnicí…po mostu, jenž je pro mne opravdu architektonickým skvostem. A právě tento most nás přivedl k lanovce, kterou jsme dojeli k areálu výstaviště. Tam jsme se prošli a prohlédli zbylé a přetrvávající EXPO projekty, které lidi seznamovaly s různým využitím vodního zdroje.
 A abychom večer nemuseli, nebo spíš nemusely ;-) vařit, vyrazili jsme na večeři do čínské restaurace Formosa. Tam jsme si pochutnali na objednaných pokrmech. Co se pití týče, Kája chtěl ochutnat čínské pivo. Jen tak jsme se paní číšnice chtěli optat, cože to je za specialitu. Po tom, co Magda asi pětkrát zopakovala otázku, milá Číňanka se usmála řekla, že čínské pivo, je pivo z Číny. Ale tak nic jiného jsme asi čekat ani nemohli. :-)) Dále naši návštěvu zaujal nápis na vodě. „Muy débil“. Takže i pro ostatní, nejedná se o výrok „Můj debil“, ale o označení kvality vody – velice slabá, čili mírně perlivá. :-)
 Po třetí hodině ranní nás čekal budíček a šly jsme drahé hosty vyprovodit na autobusové nádraží. Po velkém loučení a mávání jsme odešly do našeho bytu a znovu se zachumlaly do peřin. :-)
 Díky za skvělé dny s vámi! Kájo, Pavlínko a Michale. :-)

 Foto: Karel>
http://picasaweb.google.com/daayanovacek/Carlos02#
 Foto: Michal>
http://picasaweb.google.com/daayanovacek/Miguel02#