Mlhavým ránem až do Las Palomas

 8. listopad 2008
 Ve čtvrtek večer nás čekalo další zpestření našeho pobytu. Očekávali jsme návštěvu z republiky České – Magdiny přátele Terka a Štěpán se vydali vstříc Zaragoze! Až do úterý jsme tedy posíleny o dva členy a s vámi bych se ráda podělila o pár zážitků, které jsme tu měli možnost společně prožít.
 Z široké řady akcí, které jsme společně podnikli bych ráda zmínila sobotní program. Měli jsme ambice podniknout výlet do nedaleké vesnice jménem Fuendetodos, rodiště španělského malíře Francisco Goya. To se ale bohužel neuskutečnilo, protože nás vypekla mylná informace získaná z internetové pavučiny, která nám oznámila, že odjezd jediného autobusu za den je v 10.00, ale ve skutečnosti, povoz do Fuendetodos opustil Zaragozu již o hodinu dříve. Smířeni se situací, vydali jsme se mlhavým ránem od nádraží směrem do centra, kde jsem si pořídila pár snímků..

http://picasaweb.google.com/daayanovacek/EstaciNDelicias#

 Večer jsme se rozhodli pro večeři, o které už sníme od začátku našeho pobytu! V centru totiž existuje restaurace Las Palomas. Podstata této provozovny spočívá v tom, že strávník zaplatí určitou částku a celý večer pak může konzumovat jídlo, co hrdlo ráčí. Ve volném bufetu se lze samoobsloužit opravdu bohatou řadou pokrmů! Saláty, teplé či studené předkrmy, sýry, uzeniny, teplá hlavní jídla, různé speciality, mořští živočichové, zelenina, ovoce, zákusky, pudingy, zmrzlina…a dalo by se pokračovat. Až do onoho dne, pozorovaly jsme tyto orgie jen za velkým sklem, za nímž byl tento bufet připraven ku pohoštění návštěvníků. Teď jsme ale byli těmito aktéry my. Vešli jsme dovnitř, kde si nás začal hledět velmi sympatický mulatský číšník, který nás uvedl ke stolu, nabídl nám nápoje a pozval nás k bufetu. Celý večer jsme chodili pro várky pokrmů a snažili se ochutnat co nejvíce druhů. Ani sladké jsme nemohli vynechat. Místní moučníky a tekutý vanilkový puding se skořicí byly opravdovou pochoutkou na závěr večera. Když už jsme opravdu nepočítali s dalším chodem, náš číšník nás nabádal, ať si dáme ještě zmrzlinu. Po chvilce váhání jsme vyslaly Štěpána, který přinesl každému malou vanilko-jahodovou zmrzlinu. Poté už jsme se opravdu zvedli (těžko:-)). Jdoucí okolo mrazáku, zahlédli jsme uvnitř několikero posledních kusů zmrzliny vanilko-čokoládové. Projevilo se tedy češství, tzv. „nabrat si“ a každý jsme ukořistili ještě jeden kus na cestu. :-D
 Opravdu spokojeni odcházeli jsme ku domovu s pocitem, že už nikdy asi nemusíme jíst. :-)) I přes to, druhý den, kdy jsme konečně úspěšně navštívili Fuendetodos, hlad se opět dostavil. :-)) O tomto krásném výletu vám ale povím až příště. ;-)