14. listopad 2008
Tento páteční večer, měly jsme v plánu navštívit jeden z koncertů festivalu JazZaragoza 2008. Neměly jsme ale lístky z předprodeje, protože s naší dochvilností jsme to již jaksi nestihly. :-)) Magdě ale bylo ve škole řečeno, že jazz prý v Zaragoze není vůbec v oblibě a jediný jazzový club byl již zrušen. Bylo tedy pravděpodobné, že lístky seženeme i těsně před zahájením akce. Po osmé hodině jsme tedy vyrazily k Auditoriu, nakoupily lupeny a vešly dovnitř. Nejdříve jsme zamířily k servicios. Záchody byly poněkud netradiční a to tím, že kabin ve velké místnosti bylo kvanta. Patrně to nezní zajímavě, ale shodně to na nás vrhalo zvláštní nepopsatelný pocit noční můry. Nicméně jistě to je praktické při velkých akcích, kdy je tak možno se vyvarovat frontám. Ne jako když jsme byly v dubnu na krasobruslení v Aréně v Holešovicích, kde jsme prozřetelně využívaly pánské toalety…ale když to začala praktikovat většina žen, výhody byly nenávratně pryč. :-))
No, zpět k jazzu. :-) Vešly jsme do velkého sálu, který byl celý zaplněn stoly, na kterých plápolaly malé červené svíčky. Sál už byl hodně zalidněný, takže informace o neoblíbenosti toho žánru nebyly zas tak horké a představa, že tam budeme samy, se nevyplnila. :-)) Bokem stál velký bar, od kterého vybíhali pěkně upravení, ve smokingu oblečení číšníci. Ten který obsluhoval naši řadu stolů nás ale poněkud naštval, protože se ukázal jako ignorant, který jde po kšeftu. Vůbec nás neobsloužil, nýbrž asi již od pohledu vypadáme jako chudé studentky, ze kterých toho moc nevyždímá. No, měl smůličku, měly jsme v plánu si objednat…ale…vystačily jsme si tedy s naší záložní vodou a lepší občerstvení jsme si užily až doma. :-))
Abych zmínila samotný koncert. Byl to skvělý zážitek! První vystoupil Louis Giménez Quartet – elektrická kytara, piano, baskytara, bicí. Poté je vystřídal skvělý James Carter Quintet. Americká banda…bubeník s působivými sóly, „kontrabásník“, charismatický trumpetista, pianista hrající ke konci koncertu nohou i zadkem a James Carter, který předvedl psí kusy na všechny možné druhy saxofonů, klarinet či flétnu. Celý večer na mě silně zapůsobil i když uznávám, že hudba to je poněkud náročná a ne každému se může líbit. Například pán přede mnou se chvílemi podivně svíjel, vždy zajel po židli skoro až pod stůl, poté se zas vysoukal nazpět…myslím, že již každou chvíli očekával konec, ale vydržel nakonec celé tři hodiny. :-)
Takže děkuji za pěkný zážitek a jazzu ZDAR! :-)
Zveřejňuji jen jednu „vysoce uměleckou fotku“, kterou jsem stihla cvaknout, než mě paní pořadatelka zarazila v dalším konání. :-))
Tento páteční večer, měly jsme v plánu navštívit jeden z koncertů festivalu JazZaragoza 2008. Neměly jsme ale lístky z předprodeje, protože s naší dochvilností jsme to již jaksi nestihly. :-)) Magdě ale bylo ve škole řečeno, že jazz prý v Zaragoze není vůbec v oblibě a jediný jazzový club byl již zrušen. Bylo tedy pravděpodobné, že lístky seženeme i těsně před zahájením akce. Po osmé hodině jsme tedy vyrazily k Auditoriu, nakoupily lupeny a vešly dovnitř. Nejdříve jsme zamířily k servicios. Záchody byly poněkud netradiční a to tím, že kabin ve velké místnosti bylo kvanta. Patrně to nezní zajímavě, ale shodně to na nás vrhalo zvláštní nepopsatelný pocit noční můry. Nicméně jistě to je praktické při velkých akcích, kdy je tak možno se vyvarovat frontám. Ne jako když jsme byly v dubnu na krasobruslení v Aréně v Holešovicích, kde jsme prozřetelně využívaly pánské toalety…ale když to začala praktikovat většina žen, výhody byly nenávratně pryč. :-))
No, zpět k jazzu. :-) Vešly jsme do velkého sálu, který byl celý zaplněn stoly, na kterých plápolaly malé červené svíčky. Sál už byl hodně zalidněný, takže informace o neoblíbenosti toho žánru nebyly zas tak horké a představa, že tam budeme samy, se nevyplnila. :-)) Bokem stál velký bar, od kterého vybíhali pěkně upravení, ve smokingu oblečení číšníci. Ten který obsluhoval naši řadu stolů nás ale poněkud naštval, protože se ukázal jako ignorant, který jde po kšeftu. Vůbec nás neobsloužil, nýbrž asi již od pohledu vypadáme jako chudé studentky, ze kterých toho moc nevyždímá. No, měl smůličku, měly jsme v plánu si objednat…ale…vystačily jsme si tedy s naší záložní vodou a lepší občerstvení jsme si užily až doma. :-))
Abych zmínila samotný koncert. Byl to skvělý zážitek! První vystoupil Louis Giménez Quartet – elektrická kytara, piano, baskytara, bicí. Poté je vystřídal skvělý James Carter Quintet. Americká banda…bubeník s působivými sóly, „kontrabásník“, charismatický trumpetista, pianista hrající ke konci koncertu nohou i zadkem a James Carter, který předvedl psí kusy na všechny možné druhy saxofonů, klarinet či flétnu. Celý večer na mě silně zapůsobil i když uznávám, že hudba to je poněkud náročná a ne každému se může líbit. Například pán přede mnou se chvílemi podivně svíjel, vždy zajel po židli skoro až pod stůl, poté se zas vysoukal nazpět…myslím, že již každou chvíli očekával konec, ale vydržel nakonec celé tři hodiny. :-)
Takže děkuji za pěkný zážitek a jazzu ZDAR! :-)
Zveřejňuji jen jednu „vysoce uměleckou fotku“, kterou jsem stihla cvaknout, než mě paní pořadatelka zarazila v dalším konání. :-))
2 komentáře:
Vidím, že se asi nedočkám..já si tam snad za tebou budu muset dojet! :-))
To je ale slovo do pranice! :-))
Nicméně, dnes už bylo něco v plánu, ale prozatím mám neodkladnou povinnost věnovat se přípravě mé literární presentace, která mě zítra čeká...takže uvidíme.. :-)
Okomentovat